
Jizerská dráha bývá označován železniční úsek vedoucí z Liberce do Harrachova přes Vratislavice, Jablonec nad Nisou, Smržovku, Tanvald a Kořenov. Celá trať je technickou památkou, zejména 932 metrů dlouhý tunel mezi Doním Polubným a Kořenovem, na jehož stavbu bylo použito na 20 tun dynamitu. Zajímavý je také 25 metrů vysoký viadukt u Zeleného údolí v Kořenově. Další zajímavostí je, že vlakové nádraží v Kořenově vzniklo na náspu, jenž byl vytvořen 800 000 kubických metrů zeminy.
Zvláště technicky zajímavý je úsek Tanvald – Kořenov, který byl otevřen roku 1902. Byl v minulosti proslulý zejména pro unikátní ozubnicový systém, který vlakům umožňoval překonávat strmý horský terén. Kdysi z Kořenova trať pokračovala po dodnes existujících kolejích dále do tehdejšího Pruska – dnes Polska.
Celá Jizerská dráha patří k technickým kuriozitám a je hojně vyhledávána příznivci železniční historie. Na této trati byl také natáčen film Kalamita (režie Věra Chytilová).
Výhled z věže je opravdu krásný – kromě západních Krkonoš je odtud velice hezky vidět roztroušená zástavba horských chalup až k přehradě Souš a hora Jizera v pozadí, stejně jako i údolí Desné a Kamenice a další, podstatně vzdálenější krajina.
Rozhledna Štěpánka je nejstarší rozhlednou Jizerských hor. Její stavba byla zahájena knížetem Camillem Rohanem roku 1847. V tomtéž roce probíhala dole v údolích stavba císařské Křkonošské silnice, jejímž nejvyšším patronem byl arcivévoda Stephan – Štěpán, který tehdy vystoupil na vrch Buchstein (dnes Hvězda). Kníže Rohan kopec na jeho počest přejmenoval na Štěpánovu výšinu a zahájil zde stavbu rozhledny. Byla však postavena pouze základna věže se vchodem, kdy se arcivévoda přestal těšit přízni vídeňského dvora a odešel do Uher. Kníže, který stavbu zahájil zřejmě pro posílení svého vlivu ve Vídni, práce pozastavil a torzo věže poté stálo nad Tesařovem celých 40 let. Udržoval ji Horský spolek a turisté sem chodili pozorovat slunce. Poté rozhlednu Horský spolek od knížete převzal a o 4 roky později byla dostavěná věž otevřena.
Za věží naleznete také trosky kamenného válečného kříže, který měl být údajně symbolickým místem zdejších nacistů za 2. světové války.
Hnojový dům na Jizerceje obývaný známým cestovatelem, horolezcem a přírodovědcem panem Gustavem Ginzelem.
První osídlenci z počátku 16. století se živili lovem zvěře a ryb, porážením dřeva a pálením uhlí v milířích, později byly zakládány sklářské hutě. Po bitvě na Bílé hoře roku 1620 se stal majitelem této části Jizerských hor Albrecht z Valdštejna, který prodal své navarovské a semilské panství rodu hrabat Desfoursů a ti je spojili do panství semilského. V roce 1824 přikoupil jizerskohorské obce kníže Rohan. V 18. století přicházeli do zdejšího kraje němečtí kolonisté se sklářským podnikáním, káceli lesy a proměňovali je v ornou půdu a pastviny. Češi zůstávali v nížinách, Němci v předhůří. Stará frýdlantská osada Jizerka byla k nynějšímu Kořenovu přičleněna až v roce 1960.
V Příchovicích byl v roce 1824 položen základní kámen kostela sv. Víta, v roce 1847 byly položeny základy kamenné rozhledny Štěpánky – dominanty Příchovic, pojmenované na počest arcivévody Štěpána. Nejstarší obcí v okrese Tanvaldském byly Rejdice. Ve třicetileté válce byla tato obec vypálena Švédy. Osídlování Polubného bylo součástí původní české kolonizace od Vysokého nad Jizerou. Na nejvyšší planině byl v roce 1783 vysvěcen kostel sv. Jana Křtitele s farou, v roce 1799 byla vybudována škola.
Rozhodnutím císaře Františka Josefa byla obec Polubný v roce 1899 povýšena na městys. Přičiněním sklářských magnátů Riedlů byla z Jilemnice vedena přes Tanvald kolem skláren v údolí Desné do Kořenova železniční trať. Trať otevřená v roce 1902 pokračovala dále do Pruska. V roce 1843 byly založeny lázně Kořenov, ke kterým v roce 1872 nechal sklář Jan Riedel postavit lázeňský dům. V lázních byly praktikovány kúry vodní, sirné, rašelinné a s přípravou smrkového jehličí. Krátce po roce 1949 byly znárodněné lázně uzavřeny. Do neosídlených hor pod Bukovou horou na dnešní Jizerce se uchylovali pronásledovaní evangelíci. Kolem roku 1550 se zde usadilo několik horníků, kteří tu těžili safíry. V roce 1828 zde založil sklář Riedel sklářskou huť, která na počátku 20. století zanikla a ze sklářů se stali dřevaři.
Současná obec vznikla v roce 1960 sloučením obcí Polubný, Příchovice, Rejdice a Jizerka s průměrnou nadmořskou výškou 750 m n. m. Z hlediska Programu obnovy vesnice tímto sloučením vznikla komplikovanější struktura. Tam, kde v „běžné“ vesnici je jeden kostel – v Kořenově jsou tři, místo jedné návsi v tomto případě minimálně pět až sedm těžišťových, uzlových prostorů. Nyní je ale Kořenov převážně horská rekreační obec, kterou navštěvují tuzemští i zahraniční turisté.